BLOG PŘESMĚROVÁN

27. dubna 2015 v 21:38 |  Den za dnem
Nový, aktivní blog zde:

FITNESSZU

 

Je to nějaký náročný

11. června 2013 v 21:27 |  Den za dnem
Po víkendu stráveném nad senem jsem vážně KO. Dnes jsem byla v odporné Praze na otočku a opět s našima dělala seno. Brzy se mi o něm bude zdát :D

Srazila jsem příjem jídla, tak snad to přinese kýžené výsledky. Dnes jsem stoupla na váhu a bylo tam 85. Jde to pomalu.... Ale prostě to půjde :D

Den ve znamení Heliose (slunce)

8. června 2013 v 21:53 |  Den za dnem
Dneska jsem toho oproti normálu dost nachodila.
Vytyčila jsem si trasu, kterou projdu a to mělo 4 kilometry. Pak jsem šla kouknout na Dětský den, co byl v naší vesnici. Následně práce na seně s našima, kratinký posilko (tak 5 minut, aby se neřeklo Smějící se).
Celkově jsem měla den ve znamení chytání bronzu, protože trasu procházky jsem volila tak, aby byla mimo civilizaci a já mohla suverénně odhodit tričko a courat jenom v podprdě. Chytala jsem bronz a nikoho nepohoršovala :D
Zítra jdu brigádně plet jahody, už teď se obávám, jak můj draze chromý kotník bude zase už odpoledne brečet bolestí. Ale penízky jsou potřeba :)
 


Psychika může být příliš velká překážka

6. června 2013 v 22:00 |  Den za dnem
Občas je potřeba hledět jen jedním směrem-za tím, co vlastně člověk chce. Nevnímat okolí, ať už říká cokoliv. Neohlížet se zpět za tím, co bylo a co člověka užíralo. Neohlížet se po stranách, jestli ve své snaze nenajde konkurenta, jenž člověka dohání, nebo mu to jde dokonce lépe.

Je potřeba uzavřít mysl a vytvořit koridor, jehož zpětný směr neexistuje, protože se rozpadne a za člověkem už neexistuje nic.

Jdu do toho naplno a už se nenechám týrat minulostí ani současností.

Železná žena


Proč si lidé stěžují?

5. června 2013 v 13:01 |  Den za dnem
Dnes se trochu otočím za povodněmi, které řádí. Neskutečně lituji ty, kterých se to jakkoliv dotklo, přijít o domov musí být neskutečná hrůza.

Dojímají mě však ty zoufalé otázky v internetových diskuzích, které mají základ stejný - PROČ?
Řeknu Vám svůj názor.
Kvůli nám. Kvůli LIDSTVU. Když to shrnu-všude je samá silnice, kdejaký rozlehlý hnusný betonový monstra, louky se likvidují, místo nich vznikají lány polí. Neustále se ničí lesy. A to vše jen kvůli nám, naší nenažranosti a bezohlednosti.

Já tedy hodím jinou otázku do éteru - kudy jinudy by ta voda měla téct?
Chce to trochu ohleduplnosti a svobody dát právě přírodě.

Přežíračka a běh

21. května 2013 v 20:57 |  Den za dnem
Musím si vymyslet nějaký systém, jak zažehnávat svoji nenažranost, protože stále musím mít něco v tlamě a nikdy nemám dost. Ať žije tento můj letitý problém :D

Včera jsem si válela šunky (a přežrala se), dneska jsem si tedy vyběhla (poté, co jsem se přežrala :D ). Jen chvilinku, ale vyběhla.
A pěkně mě bolí pravá část od zadku po stehno (nějaká konkrétní část, ale tak zmáklou anatomii ještě nemám :D Ale je to hluboko a neudělám krok vpřed :D ). Auvajs :D

Vaše chromá Železná žena :D

Srovnání : 2. 1. 2010 x 19. 5. 2013

19. května 2013 v 20:57 |  Míry - srovnávání
Kdybych měla k tomuto srovnání napsat i nadpis, zněl by asi : ,,Oh shit!"
Nebudu polemizovat, jsem nenažraná popelnice a toto je důsledek, tudíž Železná žena samozřejmě nebude fňukat, ale bude hýbat svým zadkem! :D
Mohla bych napsat, jak jsem odporný prase, ale neudělám to. Jsou lidé, co jsou na tom mnohem hůř než já. Ty si osobně rozděluji na 3 typy:
Jeden, co říká, že je sám se sebou spokojený (a kecá), druhý, který je se sebou opravdu spokojený (nechápu, ale jejich věc) a třetí, kteří jsou ze sebe nešťastní.

Ten třetí by šel rozdělit ještě na 3 podtypy : Jeden, který se sebou něco dělá (úspěšně), druhý, který se sebou něco dělá (neúspěšně-důvodů může být mnoho, rozvádět je nebudu, bylo by to nadlouho), a třetí, který nic nedělá, protože to vzdal s tím, že už to nedokáže.
Typů a podtypů by mohlo být víc, ale nechám si své filozofování už pro sebe.

No, tak já jsem prostě ten typ, co fňuká, občas se sebou něco dělá, načež zhřeší a zas je to na nějakou dobu v háji. Ale fňukám tedy pořád :D
Jinak k mírám lýtek - rozdíly takové mám od narození vinou handicapu a víc to nechci řešit.


No a teď už ona děsivá tabulka:
Hi, mám co dělat :D



2.1.2010
19.5.2013
Paže:
L: 35, P: 35
L: 37, P: 37,5
Břicho:
95
103,5
Boky:
108
114
Stehna:
L: 67,5, P: 63
L: 72, P: 71
Lýtka:
L: 42, P: 34
L: 46, P: 39
Váha:
78
88

Relaxace, pohoda, regenerace.... Nebo pokračovat a makat? :D

19. května 2013 v 17:06 |  Den za dnem
Jojo, od úterka jedu cvičení celkem radikálně a dneska si říkám, zda se nedat už tu pauzu (a že tělu by bodla), nebo ještě ne. Protože se i musím přiznat, že mám ráda extrémy a rvát se sama se sebou.
Ještě uvidím, zda si dneska půjdu alespoň lehce popoběhnout, nebo se na to fakt vykváknout, ale s ohledem k dnešnímu odpolednímu přežírání si říkám, že bych vyběhnout měla. Zpětně doplním, co a jak :D

*Doplnění: šla jsem si ,,zaběhat" :D

Náročná sobota

18. května 2013 v 19:18 |  Den za dnem
Celý týden zdolávám nachlazení a makám :D (Ano, chlubím se :D )
Dneska je to naprd, v jednu chvíli mi bylo neskutečně blbě, pak se to srovnalo, tak jsem si šla lehce zaběhat (fakt málo, 7 minut - z toho krokové úseky - nemám vůbec nadýcháno). Ve finále s kámoškou bazén, kde jsem si dokázala, jak mám kondičku za kruhovým řitním svalem.
Nojo, nic není zadarmo, zítra to vidím na pauzičku a regeneraci - nic se nemá přehánět.

Po delší odmlce...

17. května 2013 v 19:22 |  Den za dnem
Ahoj ahoj!
Tak po delší době se hlásím, bylo toho teď hodně.
Teď už cvičím pravidelně a musím se smát-za dva dny mám dole 2 cm přes břicho-to je slušné :D
Koupila jsem si protein v DMce, tak si před a po cvičení dávám, aby svaly měly z čeho žít. (Srazila jsem trochu příjem sachrů a tuků a bílkovin jsem ani dřív nikdy nespořádala takové množství, jaké by bylo minimálně potřeba).

A jak teď cvičím? Švihadlo, sedlehy, kliky o zábradlí, poskakování, navíc zařazuju spešl cviky, abych dorovnala oslabení jedné nohy, dále na záda a chystám se tak za týden zase začít s pánskými kliky (ty jsem dosud raději nedělala, fakt jsem za tento rok nabrala a moje levé zápěstí velice rádo habruje, tak mu ještě dávám chvíli oddech).
Tož to asi všechno, ještě zvažuju mírňounce zařadit seem tam popoběhnutí, aby se tělo nenudilo.

Vaše Železná žena

Kam dál